Politika není důvod k pýše

Za starých časů bylo to, že se někdo stal politikem, věcí prestiže. Ten, kdo se dostal k moci, byl ctěný a vážený, předpokládalo se automaticky, že bude někdo takový dělat všechno možné pro blaho svojí země. Traduje se to, ale já jsem to už bohužel nezažila a nemůžu to teda ani posoudit, jestli to byla skutečnost nebo jenom zbožné přání důvěřivých obyčejných lidí.

Za minulého režimu, který už jsme zažila, bylo ale všechno docela jiné. To už nebyli politici ctihodní lidi a politika byla jenom mocenský boj o koryta plný intrik. Kdo chtěl k moci, vstoupil do jediné povolené vládnoucí strany, a když pak lezl do těch správných zadků, měl naději, že si ho ti nahoře všimnou a povolají ho výš. A pak třeba ještě výš, pokud tenhle člověk nějak nechybuje, pokud nebude mít takzvané nesprávné názory nebo na něm neulpí nějaký kádrový škraloup. To pak totiž někdo takový skončil namísto u koryta u lopaty. A nahoře přesto byli ti, na které jsme nemohli být hrdí, tam byli jenom ti, kdo se dokázali vetřít do přízně Moskvy.

A ani s pádem socialismu jsme si nepolepšili. Nějakou dobu jsme byli nadšení, ale pak obvykle přišlo zklamání, nové naděje střídala nová zklamání a nakonec je tu politika, u které snad ani žádné naděje nemáme.

Spousta z nás už dnes nevolí. Nemá si prý z koho vybrat, je to všechno jedna pakáž. A spousta z nás někoho volí, ale to buď na protest nebo jako nejmenší zlo. Už se netěšíme na to, co pro nás politici udělají, spíš se jenom bojíme toho, co ti noví pokazí a kolik toho rozkradou, než je sesadí.

Nelíbí se vám tyhle řádky? Ani se vám nedivím. Ale musíme si říkat pravdu do očí a ne mazat med kolem úst. Pravda je zkrátka taková. A zdá se, že ani nikdy nebude jiná. Dokud budeme my lidi takoví, jací jsme. Dokud nebudeme skutečně šlapat politikům na paty a ze všech sil je kontrolovat. Ale to je zdánlivě nereálné. Zapomínáme na to totiž často, jakmile dostaneme od státu nějakou tu korunu na přilepšenou. Takže nejsme lepší než ti politici.

Za starých časů bylo to, že se někdo stal politikem, věcí prestiže. Ten, kdo se dostal k moci, byl ctěný a vážený, předpokládalo se automaticky, že…